Díky své nižší výšce nebyl vrchol v hledáčku tatranských prvovýstupců z přelomu 19. a 20. století. Jeho strmé linie zaujaly až průkopníky sportovního lezení. Poprvé stáli na vrcholu němečtí lezci Katarína Bröskeová a Simon Häberlein v r. 1905. Prostoupili trasu jižní stěnou s vyústěním na východní hřeben, která dnes nese název Häberleinova cesta s obtížností IV, což je na tehdejší dobu a vybavení velmi slušné. Sestoupili tamtéž.
Výstup východním hřebenem se podařil o dva roky později trojici Poláků. Pod vrcholem nechali založenou smyci, což mělo tragické následky pro jistého maďarského horolezce, který se o několik dní později pokoušel ze smyce slanit. Tato se protrhla a způsobila první oběť Žabieho Kôňa. Dnes ji připomíná tabule na symbolickém hřbitově u Popradského plesa.
I po více než 100 letech je vrchol stále hodnocený jako jeden z nejhůře přístupných v Tatrách. A to i přesto, že nejlehčí výstup je hodnocený obtížností III, čili poměrně snadný. Jedná se o zmíněný východní hřeben, který tvoří skutečnou lezeckou lahůdku (foto 2). Každopádně na Žabieho Kôňa vedou pouze lezecké výstupy a v teniskách se na něj nedostanete. Což je v Tatrách docela výjimečné.
Jižní stěna má přes 100 m a dole na ni navazuje strmý travnato-skalnatý svah sbíhající k Žabím plesům. Severní stěna má 150 m a dlouho měla pověst nejtěžší stěny v Tatrách. Poprvé se ji podařilo přelézt až v r. 1929 polským horolezcům.
O lezeckém významu štítu svědčí i to, že o výstupu na něj pojednává první krátký film s lezeckou tématikou z Tater z r. 1933.
| Prvovýstupy: | ||||||||||
|
||||||||||
| Prominence: 19 m | Key col: Vyšné Žabie sedlo | Parent: Žabia veža |
| GPS: 49°10'44''N 20°04'48''E | ||
| polsky: Żabi Koń | německy: Simonturm | maďarsky: Simon-torony |
J
V
J
S
JZ
V
Z
