
Původ názvu je nejasný, možná pochází z dlouholetého přesvědčení, že vrchol je nedobytný. Další variantou je, že okolní louky v údolí se kdysi jmenovaly 'Jungfraugberg' a název se poté přenesl i na horu, potažmo celý masiv.
Masiv Jungfrau proslavila i horská železnice, vedoucí z údolí až na sedlo Jungfraujoch ve výšce 3454 m
(foto 7).
Zdejší stanice je nejvýše položeným evropským 'nádražím'. Uvozovky jsou na místě, protože dnes už se jedná spíše o rozsáhlý
turistický komplex s názvem Top of Europe s restauracemi, ledovým palácem atd. Výtahem se dostaneme ještě o 117 m výše
na vyhlídkovou terasu vědecké observatoře Sphinx do nadmořské výšky 3571 m
(foto 8).
Železnice se začala budovat už v roce 1896 a jednalo se o výkon na hranici tehdejších technických možností. Masivem 
Eigeru a Mönchu bylo třeba prorazit tunel o délce 7100 m. Celý projekt byl dokončen po průtazích až v roce 1912. Původní
záměr byl železnici vést až na vrchol Jungfrau, z čehož však naštěstí sešlo.
Ačkoliv byla Panenka dlouho považována za nedobytnou, podařilo se ji odpanit poměrně brzy. Už v roce 1811 to dokázali bratři Meyerové s kumpanií. Tehdy ovšem ještě neexistovala železnice na Jungfraujoch ani chaty. Takže výstup jim trval skoro týden. Probíhal z jihu přes ledovec Oberaletsch a závěrečné kilometry byly shodné s dnešní normálkou. Po Mt. Blancu (1786) se jednalo v podstatě o druhou alpskou čtyřtisícovku, na které stanul člověk.
| Země: Švýcarsko | Skupina: Bernské Alpy | Masiv: Jungfrau | 
| Prominence: 687 m | Key col: Jungfraujoch (3.471 m) | Parent: Finsteraarhorn | 
| Isolation: 8,3 km | Parent: Aletschhorn | |
| Prvovýstupy: | ||||||||||||||||||||||
   
  | 
 ||||||||||||||||||||||
| GPS: 46°32'13''N 7°57'45''E | ||||||||||||||||||||||







