|
|
|||||||||||||||||||||||||||
Během nechvalně známých losinských procesů v letech 1678 – 1696 byly nevinné skalky na vrcholu označovány jako místo sabatů a orgií s ďáblem. Jenom samotná přítomnost zde stačila k obvinění z čarodějnictví. Řetězec událostí, na jehož konci bylo asi 100 mrtvých, začal banálně. Místní porodní bábě nedojila kráva a proto pro ni jedna z žebraček ukradla při mši hostii (kruhový plátek chleba vkládaný do úst a považovaný za tělo Kristovo) v domnění, že pokud ji kráva spolkne, rozdojí se jak mlékárna. Ale žebračku zahlédl ministrant, poctivě ji udal knězi a ten hraběnce Angele Sybille Galle, která na panství vládla. Porodní bába byla brzy nato obviněna z čarodějnictví a věrná katolička hraběnka povolala z Olomouce inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu, čímž dokonale vyhnala čerta ďáblem. Tento nedostudovaný právník nebyl ortodoxním církevním fanatikem, ale vynikal mimořádnou chamtivostí. Oběti pro svá obvinění si vybíral podle majetku, který po jejich smrti připadl inkvizitorům. Obvinění byli nelidsky týráni a pak doznali cokoliv a udali kohokoliv. Poté skončili většinou na hranici. Najznámějším popraveným byl šumperský farář a děkan Kryštof Alois Lautner. Řádění inkvizičního tribunálu zastavil až rok po hraběnčině smrti její následník Jan Jáchym z Žerotína za pomoci císaře Leopolda I. Nicméně Boblig po procesech značně zbohatl a dožil se v blahobytu a spokojenosti vysokého věku.
O procesech napsal v r. 1963 román Václav Kaplický. Podle něj pak natočil Otakar Vávra o šest let později dobře známý film, ve kterém události popsal celkem věrně. Až na mučící křeslo s hřeby. To vynalezli filmaři a pak jej coby rekvizitu nechali v losinském zámku, kde se nachází dodnes.
Skalky na vrcholu z břidlice a ruly jsou 7 metrů vysoké a 25 metrů dlouhé. Podobné najdeme třeba na Vozkovi nebo na Žalostné, byť s trochu jiným složením. Jsou turisticky nepřístupné, protože v okolí prý roste zvonek jesenický a lipnice jesenická, které nejsou k vidění nikde jinde. Takže je nikdo neuvidí ani tady. Porušování zákazu je pokutováno ostrahou CHKO. Na skály je možné se podívat v zimě, kdy je to pod sněhem rostlinám jedno. Ale i tak vás zřejmě někdo zdrbe. Ještě že už se dnes neupaluje.
Německý název kopce zní Peterstein, což odpovídá češtině. Původ pojmenování spadá do oblasti legend. Jedna praví, že kovář Petr se zamiloval do dcery správce sovineckého panství. Ten lásce pochopitelně nepřál a tak dva mladí spolu utekli. Správce je dal pronásledovat a ochranu jim poskytly až skalky na vrcholu, kde je zahalil mrak. Druhá pověst naopak říká, že kovář Petr měl dceru a do ní se zamiloval správce sovineckého panství. Ta než by si ho vzala, raději skočila ze skály a otec jako odvetu správce zabil. Pak uprchl do hor a za pomoci lidí z okolí přežíval právě pod skalami na vrcholku. A třetí vysvětlení je, že během inkvizičních procesů v r. 1680 vystoupala až ke skalám církevní komise, vztyčila zde sochu sv. Petra a celé ďáblovy kameny vysvětila.
Dnes vede kolem Petrových kamenů červeně značená jesenická magistrála a na jejich svazích jsou čtyři lyžařské vleky. Sníh zde bývá často až do pozdního jara.
|
|||
