Její jméno pochází pravděpodobně ze sanskrtského Maha-kala, což znamená Velká temnota a odkazuje zřejmě na tmavou barvu skal. Masiv Makalu je ohromný a zaujal i Malloryho, když v r. 1921 hledal přístupové cesty k Everestu a dostal se do její blízkosti. Už tento himálajský pionýr obdivoval příkré skalní stěny a ostré hřebeny, jimiž se Makalu honosí. Severně od hlavního vrcholu leží ještě sedmitisícovky Kangčungce (též zvaný Makalu II, 7.678 m) a Čomolonzo (7.790 m).

Lezecká historie není zdaleka tak pestrá jako u Everestu. Většina výstupových tras včetně Normálky totiž vede z Nepálu a ten měl až do r. 1949 pro cizince uzavřené hranice. Prvními, kdo se pokoušel o výstup byli v r. 1954 Američané JV hřebenem. V témže roce přijeli i Novozélanďané vedení tehdy už slavným Hillarym. Podle tehdy platné nepálské konvence 'jen jedno povolení na vrchol ročně' dostali svolení pouze na průzkum. Dolezli až do sedla Makalu La a seznali, že tato trasa bude ta pravá. Ještě o kus výš nad sedlo se dostali další francouzští průzkumníci na podzim 1954, kdy jen tak mimochodem vylezli na Kangčungce a Čomolonzo. Konečný úspěch slavila až příští francouzská výprava v r. 1955, kdy se na vrchol dostalo dnešní Normálkou přes sedlo Makalu La v průběhu 3 dní 9 horolezců (!). Dnes vede nahoru 12 cest s různými variantami, ale i přesto zde všechny možnosti zdaleka vyčerpány nejsou.

Na vrcholu zatím stanulo pouhých 5 Čechů (do r. 2018), přičemž všichni lezli Normálkou.

Výstupy    1	Fotogalerie (59)

1. Západní stěna

2. Jižní stěna

3. Západní a jižní stěna oddělené západním hřebenem

4. Makalu z jihu

5. Pohled z Baruntse (7.152 m) na západní a jižní stěnu

6. Východní stěna

7. Pohled z Everestu od SZ

Himálaj    Vrcholy    Makalu (výstupy)