Nepatří k nejvyšším, zato však k nejhůře dostupným horám. Na všechny strany spadá strmými srázy nebo nepříjemnými hřebeny. Dlouho byl považován za nedostupný a odolával řadě pokusů z různých stran. Nakonec byl zlezen v r. 1902 jako jeden z posledních vrcholů v Tatrách. Zasloužili se o to Karol Englisch, jeho matka Antónia a dva horští vůdci. Prvovýstup proběhl severními svahy z Javorovej doliny, dnes je tato cesta hodnocená stupněm II-III. Tehdy se ovšem lezlo s použitím technických pomůcek a některé ze skob z tehdejších výstupů jsou ve stěně dodnes.
Oidipovská dvojice Karol & Antónia patří k tatranským lezeckým legendám. Spolu se svým oblíbeným vůdcem Jánom Hunsdorferom st. stáli poprvé na vrcholu Čierneho štítu, Divej veže, Kostolov, Javorového štítu, Snehového štítu a řady dalších.
Dalším zásadním počinem byl prvovýstup jižní stěnou Simona Häberleina a manželů Bröskeových, což je spolu s jejich výstupem na Žabieho kôňa o tři dny dříve považováno za počátek sportovního lezení v Tatrách. Jižní srázy Ostrého štítu poskytují zajímavý lezecký terén dodnes, byť většinu zdejších cest už dnes hodnotíme spíše lehčími stupni obtížnosti.
| Prvovýstupy: | ||||||||||
|
||||||||||
| Prominence: 74 m | Key col: Biela lávka | Parent: Široká veža |
| GPS: 49°11'20''N 20°10'32''E | ||
| polsky: Ostry Szczyt | německy: Spitzer Turm | maďarsky: Hegyes-torony |
J
J
V
JZ
SZ
SV
Z