Hradba tří Mengusovských štítů (Veľký, Prostredný a Východný) tvoří SV
ohraničení Mengusovské doliny. Název odvozují od podtatranské obce Mengusovce.
Nejvyšší a nejhůře dostupný je Veľký, paradoxně zlezený o čtvrtstoletí dříve než jeho dva sourozenci. Prostredný následuje
jako druhý co do obtížnosti, avšak co do výšky je až poslední, byť o pouhých 5 m za Východným. Je vrcholově komplikovaný,
na zubatém hřebeni se nachází kandidátů několik. Avšak ten nejvyšší je SZ ve tvaru výrazného zubu.
V severozápadním hřebeni štítu se nacházejí i dvě skalní jehly – Veľká a Malá Mengusovská ihla.
Za povšimnutí stojí i zvukomalebný maďarský název štítu.
Prvovýstupy: |
|
15.8.1903 |
(letní) - |
Włodzimierz Boldireff, Stanisław Porębski. Už před tímto doloženým výstupem však na vrcholu pravděpodobně stanuli polští pytláci. |
|
23.3.1916 |
(zimní) - |
Walter Delmár, Gyula Komarnicki |
|