Nejvyšší a zároveň nejhůře dostupný z trojčat je Veľký Mengusovský štít. Prvovýstup na něj v r. 1877 byl považovaný za největší úspěch horolezectví v Tatrách. Uskutečnil jej tehdy 17-letý středoškolák Ludwik Chałubiński v doprovodu dvou horských vůdců. Trasa vedla od Morského oka přes Hincovo sedlo a dále traverzy zubatého hřebene na vrchol. Tehdy ještě bezejmenný vrchol byl nazván Chałubińského štítem, dnešní název dostal až později.
Dva lépe dostupní sourozenci Prostredný a Východný Mengusovský štít byli paradoxně zlezeni až v r. 1903, čili o celých 26 let později.
Na sever do Polska spadá Veľký Mengusovský štít jednou z nejvyšších tatranských stěn, vysokou 820 m (severní stěna Malého Kežmarského štítu má 900 m). Tato se od už od roku 1906 stala výzvou hlavně pro polské horolezce. Výstupy v ní uspokojí i náročné.
Prvovýstupy: | ||||||||||
|
Prominence: 207 m | Key col: Žabie sedlo | Parent: Rysy |
GPS: 49°11'14''N 20°03'36''E | ||
polsky: Mięguszowiecki Szczyt Wielki | německy: Große Mengsdorfer Spitze | |
maďarsky: Nagy-Menguszfalvi-csúcs | ||
Jako identifikace na tatranských panoramatech poslouží buď tvar hradby nebo právě homolovitý tvar VMŠ.