Vrchol je lehce přístupný jak v létě tak i v zimě, kdy se stává častým cílem skialpinistů. Přesto na něj nevede značka, čertví proč. Návrhy na zpřístupnění štítu sice existují, ale to zřejmě dřív vyhasne slunce. Severní stěna je vysoká 500 m a spolu s o něco nižší západní stěnou poskytují i několik lezeckých cest byť zřídka lezených.
Název je podle předpokladů odvozený od té upištěné a roztomilé potvory, která se neustále schovává a mizí v šutroviscích, sviště vrchovského. Tento po kamzících druhý nejpopulárnější člen tatranské fauny se dříve nazýval i malebnými slovenskými slovy mercúň nebo hvizdák. Měří kolem 60 cm a do Tater se dostal ještě během zalednění severskými ledovci. Během krátkého léta se přecpává, co to jenom jde, aby mu tuková vrstva vydržela během dlouhého sedmiměsíčního spánku. Tehdy mu teplota klesá až na 4°C. Po 2. světové válce byl svišť na pokraji vymření, ani ne tak díky Wehrmachtu jako kvůli pytlákům. Až založení TANAPu v r. 1949 sviští populaci pro Tatry zachránilo.
Ze Svišťového štítu je velmi pěkný výhled na všechny strany.
| Prvovýstupy: | ||||||||||
|
||||||||||
| Prominence: 93 m | Key col: sedlo Prielom | Parent: Bradavica |
| GPS: 49°10'58''N 20°08'41''E | ||
| polsky: Świstowy Szczyt | německy: Mittelgebirge | maďarsky: Kozéphegység |
JV
J
V
SV
Z
